Zápisník

Všechno je fajn

9. listopadu 2014 v 19:37 | Annox
Tra a la! Poslední dobou mám hrozně dobrou náladu a ani vlastně nevím proč. I když rozhodně si na to nestěžuju, spíš se bojím, že to jednoho ne moc krásného rána zmizí. Ale zatím nezmizelo! Takže se mám skvěle, naprosto bez důvodně a nezbývá mi nic jiného než ti to užívat! Snažil jsem se přijít na to, proč to tak je. Víc času? Míň stresu? Míň písemek ve škole? Míň problémů? Vůbec ne! Vlastně mě štve strašná spousta věcí, ale štvou mě takovým speciálním způsobem. Z nějakého důvodu jsem nakažen nezměrným optimismem a všechno, co mě momentálně nějak negativně ovlivňuje, nebo mi to prostě "jen vadí" se zdá takové neškodné, spíš jako výzva, malichernosti, které překonám jedna dvě!

Nudný čas

12. října 2014 v 12:43 | Annox
Poslední dobou se mi zdá, že se ten čas strašně vleče. Většinou je naprosto hnusné počasí, ráno je neskutečná zima a odpoledne buď vedro, nebo vedro a déšť k tomu. Počasí a kvůli toho i nálada je takové neslané nemastné, není ani už ten pravý podzim, ale léto už se tomu co se odehrává za okny říkat už taky nedá. Osobně vážně nemám rád takové ty přechody mezi ročními obdobími. Každé roční období je něčím zvláštní a zároveň krásné, ale když je to takové "něco", tak je to vážně dost k ničemu.

Chtěl jsem se v tomto celkem dost nudném období věnovat více blogu, ale nějak doteď prostě nebyla nálada. V hlavě mám inspiraci pro spoustu článků, které můžou být doufám i zajímavé, ale nějak jsem se ještě nedostal k jejich realizaci. Ostatně, tak to mám teď s více věcma, které čekají, až se s nimi něco udělá. Doufám, že mě tahle nálada nebude držet dlouho, a budu moct brzo zase napsat nějaký víc duchaplný článek, než tento žblebt :D

Summertime Sadness

9. srpna 2014 v 19:47 | Annox
Tento článek berte jen jako nekontrolovaný výtrysk mých naprosto pesimistických myšlenek a představ, které na mě v poslední době dolehly. Takže ano, tento článek má skutečně sloužit jen k tomu, abyste mi dali všichni za pravdu a já se necítil jako psychopat :D Moje nálada se opravdu dá přirovnat k písničce, která bude na konci článku ale stejně ji většina lidí zná. Už od prvního srpna jsem začal malinko přemýšlet nad tím, že už je polovina prázdnin pryč a za chvíli bude zase čas dostavit se do té ohavné budovy, které se říká škola.

Jenomže když jsem nad tím začal takhle přemýšlet, plyne čas mnohem rychleji. Další týden uběhl ani jsem si toho nevšiml, a já se té rychlosti začínám pomalu děsit. Když nad tím přemýšlím opravdu hóódně objektivně a pominu svou lenost a nechuť, dokážu uznat, že je škola důležitá. Určitě je, a pokud se tomu moc nebráním, dozvím se tam občas i něco zajímavého, ale mnohem víc mi na škole vadí ti lidi. Ani nevím, jestli mi více vadí někteří vážně stupidní spolužáci, nebo někteří nepříjemní a arogantní profesoři.

Týden mé nepřítomnosti...

3. srpna 2014 v 14:09 | Annox
Po dlouhé době jsem se rozhodl zase napsat nějaký ten deníčkový článek, ale jak už jsem psal v tom minulém (a když se podíváte na data tak tímhle jen potvrzuji :D) nebude to pravidelné, prostě když se po nějaké době nakupí pár věci, se kterými bych se chtěl podělit, tak je sem napíšu. Na blog jsem v poslední době napsal jen jednu knižní recenzi, ale jinak jsem na to vážně dost kašlal.

Celý tento týden byl pro mě dost náročný, každý den trochu jinak. Všechno to začalo minulý víkend, ale ve výsledku jsem za to všechno rád, protože jsem strávil alespoň část prázdnin tak nějak aktivně a neprospal půlku dne (a co si budeme povídat, tu druhou čuměním do počítače :D). V sobotu jsme vstali na mé poměry docela dost brzo (7:00) a vydali se na dlouhou cestu do Moravského krasu, konkrétně do Sloupu. Bezmála tříhodinová cesta byla doslova peklo a nebýt klimatizace, řekněme si to na rovinu, bychom tam všichni v tom autě chcípli.

Cesta byla dlouhá a vzhledem k osazenstvu auta ještě delší. Naše milovaná, ale přeci jen trochu moc nervózní matka během cesty zkontrolovala znovu všechna zavazadla, vyvolávala záchvaty paniky kvůli "zapomenutým věcem", které se záhy někde objevily, a neustále měla potřebu mluvit s lidmi, kteří na to zrovna vážně neměli náladu. Jako třeba můj většinou mimořádně flegmatický otec, který se za volantem změní v něco velmi podobného mé matce. I když oba tvrdí, že to není pravda, ti dva se museli dát dohromady v autě, jinak si to nedovedu představit. Nakonec jsem byl rád i za to, že jsem si vzal sluchátka, i když jsem původně nechtěl. Už když jsme vyjížděli pustil si otec své oblíbené rádio, které hraje naprosto příšerné songy, ale jakmile se pokusil někdo něco namítnout, začal řvát, že on vydělává peníze, on koupil to, cituji "debilní auto", a on taky řídí v tomto, cituji "posraném vedru" a tak bude taky vybírat hudbu, a pokud se to někomu nelíbí, může vystoupit :D Je zvláštní jak se jinak příjemní lidé, co nikdy neřekli sprostého slova v autě mění .

(Sebe)vražda v knihkupectví

18. července 2014 v 17:12 | Annox
Dneska dopoledne jsem vyrazil do města, a i když jsem tam jel hlavně kvůli zařizování všech možných i nemožných věcí, nakonec jsem našel trochu času i na návštěvu knihkupectví. K tomu se ale ještě vrátím. Tohle je takový můj první deníkový článek, nevím jak moc časté takové články budou, protože nebaví všechny, a můj život zase není tak zajímavý, abych o něm mohl psát každý den sáhodlouhé články :D A navíc mám při těchto článcích neskutečný problém držet se toho co chci vlastně napsat a nakonec z toho vznikne článek dlouhý jako prase s nulovou informační hodnotou :D Tak uvidíme jak se mi to povede.

Hned ráno, když jsem nastupoval do autobusu, mě řidič zaskočil velmi netradiční otázkou. "Co chcete?" otázal se mě ten starý pán, zatímco se ležérně rozvalil na svém sedadle, a ani se neobtěžoval se na mě podívat. Když jsem ze sebe, poměrně dost vykolejený z jeho otázky, nakonec dostal velmi inteligentní odpověď, že bych chtěl jet tím autobusem do města, tak se na mě podíval jako kdybych byl blázen a už se na nic neptal :D A to byl teprve začátek velmi zvláštního dne.

Vzhled

4. ledna 2014 v 19:53 | Annox
Ahoj!
Tohle je vlastně můj první příspěvek do rubriky s názvem "Zápisník". Bude to taková velmi nepravidelná sekce, do které budu přispívat svoje postřehy, zajímavé zážitky a občas příjdu s nějakým tématem, které mě trápí a chtěl bych se k němu prostě vyjádřit :) Budu hrozně rád za vaše ohlasy a komentáře pod článkem :)

Dnešním tématem měly být předsudky, ale přišlo mi to takové málo konkrétní a vyšlo by to na příliš dlouhý článek. A tak jsem se rozhodl být trochu konkrétní a napsat něco o vzhledu lidí. Hned ze začátku, rozhodně tohle není žádný článek proti lidem s pěkným vzhledem, já mám spousty přátel, co jsou krásní lidé jak zvenku tak zevnitř tohle má být ale něco trochu jiného.

Láska, to jsou vyšší hodnoty než vzhlednost opačného pohlaví.
Friedrich Dürrenmatt


Osobně si myslím, že tento citát už není aktuální pro naši dobu. Láska je téma na hodně a hodně dlouho a dneska o ni mluvit nechci. Alespoň tedy ne o tom, co hodně lidí za lásku považuje. Dneska se chci věnovat tomu, jak obrovská váha je vzhledu přikládána.
Knihou, kterou by si měli všichni mladí přečíst je bezesporu Obraz Doriana Graye , protože tato kniha neskutečně ukazuje na to, jak povrchní lidé dokážou být a jak i člověk s krásným vzhledem může být ve vnitř ošklivý. Myslím, že tato kniha je dnes aktuálnější než kdy jindy.


Nemyslím si, že bych se zde musel rozepisovat o tom, co všechno vzhled udává. Váš vzhled udává vaši oblíbenost u lidí, ve škole vaše 'společenské' postavení a vlastně všechno co jen jde. A jak se vždycky říkalo, že "vzhled není všechno", je hrozně smutné, že už to není pravda.
Já osobně si myslím, že vzhled není všechno. Vzhled je prostě něco, co člověk nemůže ovlivnit a proto si nikdo nezaslouží chválu a už vůbec ne pohrdání za to, jak vypadá. Charakter je něco, na čem je třeba pracovat, co je třeba neustále zlepšovat a předělávat. Chování, vnitřek člověka je to, co by se mělo posuzovat a za co by se měly skládat chvály.

Nechci tvrdit, že s tím sám problémy nemám -> mám a velké :/ Mnohokrát mám tendence si o hezkých lidech myslet něco lepšího než o těch méně hezkých ale snažím se to nedělat jak nejlépe to dokážu :) Mám před sebou ještě spoustu práce, ale to si myslím, že asi všichni. Tohle není nijak profesionálně zpracovaný článek, nejsou zde žádné světoborné myšlenky ani odhalení. Je to prostě krátké vyjádření mých myšlenek, které mě poslední dobou trápí a doufám, že třeba někoho zaujmou :)
 
 

Reklama