O hledání sama sebe...aneb přehnaná honba za originalitou 1. část

20. srpna 2014 v 2:16 | Annox |  Můj názor
Pravděpodobně tento článek rozdělím na dvě části, protože mě k tomuhle tématu napadá neskutečně velké množství myšlenek a já nejsem někdo, kdo dokáže psát stručně a vynechávat zbytečné kecy kolem a kolem :D A občas se mi dokonce povede zabloudit v článku někam úplně jinam, takže věřím, že dvě části nikomu nebudou nikomu nějak moc vadit, pokusím se zbytečnosti minimalizovat co nejvíc. V první části bych se věnoval tomuto tématu tak nějak obecně, jak to vidím na lidech kolem sebe a v té druhé bych se spíš zaměřil na to, jak to mám já osobně.

K dospívání vždycky patřilo a bude patřit poznávání, nebo chcete-li hledání nás samých. Abychom se jednoho krásného dne mohli začít nazývat dospělými, potřebujeme víc, než aby nám vyrostly prsa a chlupy v podpaží (určitě už se orientujete v tom, která věc přísluší jakému pohlaví a pokud to máte naopak, může to být v budoucnu dost problém :D). Ten psychický vývoj je alespoň podle mě mnohem důležitější a přitom se dost často podceňuje. Ale to už bych zase utíkal k úplně jinému tématu a necítím se být dostatečně…kvalifikován jde li to tak říct, abych se k němu vyjadřoval.
Samozřejmě, nic není černobílé a dospělí lidé, se kterýma se setkávám já, to mohli vnímat úplně jinak, ale dříve to prý bylo mnohem jednodušší. A pro mě není tak těžké tomu začít věřit.


1. Nebylo tolik věcí (oblečení, ozdoby, hudba, vlastně všeho)
2. Jiná morálka, hodnoty (lidi nebyli tak zaměření na sebe, a ano, bylo to mnohdy přehnané)
3. Méně televize a méně stupidních amerických filmů

Jak píšu v prvním bodě, dříve nebylo tolik věcí jako dnes. Samozřejmě nemluvím teď jen o našich rodičích, ale i o prarodičích a ještě dál, protože čím blíž naší generaci, tím je to "lepší". Polovina věcí ani neexistovala a ta druhá zase byla příliš drahá, aby si ji někdo mohl prostě jen tak, z rozmařilosti koupit. Neexistovaly nechutné obchody typu Gate nebo New Yourker, kde se celý den procházely třináctileté přelíčené holčičky, aby nakonec vyšly s plnými taškami různého oblečení s debilními nápisy, ve kterém budou pravděpodobně vypadat jako prostitutky. A tady ať to opět nevyzní jak nemá, rozhodně nemám nic proti hezkému oblečení a určitě netoužím po tom, aby lidé chodili v pytlích od brambor, ale zdá se mi, že se to teď řeší až moc.

Řeší se to totiž tak, že oblečení určuje, jaký člověk je, udává jeho styl apod. Rozhodně souhlasím, že oblečení nějakým způsobem odráží člověka a jeho povahu. Pokud někdo chodí do školy v riflích, šedém svetru a s malými kulatými brejličkami a někdo zase v teplákovce a s kšiltovkou, určitě je lehké toho člověka odhadnout už podle jeho oblečení. Bohužel už se to ale přenáší na dvanáctileté holčičky, které v obchodech omdlévají v hysterických záchvatech, protože nenašly to růžové tričko s velkých výstřihem na svou plochou hruď, které jim doporučila jejich nej kamojda.
To co na sebe navlíkneme neurčuje kým jsme. Naopak, tím co na sebe navlíkneme můžeme nějak vyjádřit kdo jsme, ale rozhodně to nefunguje naopak. Potom si akorát hrají lidi na něco co nejsou a to nikdy nedělá dobrotu. Dříve ještě šlo namítnout, že mladý člověk experimentuje, zkouší různé typy oblečení a hudby a snaží se sám sebe najít, ale ani tento argument už dneska nejde použít, a to kvůli třetímu bodu.

Dneska už je totiž spousta lidí příliš pohodlná vůbec něco hledat. Americké sračkoidní filmy o nablblých slepicích, které se zmalované procházejí po školních chodbách a kolem nich obletují stejně nablblí nabušení fotbalisti, v niž je nejkomplikovanější zápletkou , že Tracy se vyspala s Taylorem a přitom chodila s Jamesem, nám ten "správný styl", to kdo máme být servíruje až pod nos, a spousta lidí, hlavně toho něžného pohlaví to žere i s navijákem.

A právě proto dochází ke spoustě případům špatného psychického vývoje. Holky si nepřipadají dostatečně krásné, hubené, dobře oblečené a přitom si vůbec neuvědomují, že ty princezny ve filmech mají na ksichtě napatlanou tunu make-upu a mají specializovaný tým, který je před natáčením dvě hodiny upravuje, aby byly se vůbec mohly ukázat před kamerou. Stejně jako zpěvačky. Myslíte si, že taková Miley Cyrus nebo Justin Bieber neměli nikdy v pubertě beďary? He? Jasně, že měli. Jen se schovávaly pod líčidly.

A tak, kvůli tohoto "ideálního vzhledu", propadá spousta lidí depresím, která může přejít třeba až v anorexii, sebe-nenávist a sebepoškozování. Doba, ve které poznáváme sami sebe skrze všední záležitosti, padne na to, že se spousta lidí utápí v sebelítosti a depresích.

Protože nechci dělat články moc dlouhé, ukončím tímto první část. Teď jsem se vlastně dostal jen k tomu základu, proč je podle mě hodně ovlivněn vývin a ono "hledání sama sebe" v dnešní době a přímo k té honbě za originalitou, kterou kolem sebe a často i na sobě pozoruju se rozepíšu až v druhé části, kterou se ale pokusím proložit nějakou recenzí nebo prostě něčím takovým .

Jako vždy, budu rád za váš názor k tomuto tématu :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mr. Uncalled Mr. Uncalled | Web | 20. srpna 2014 v 4:31 | Reagovat

U prvního bodu si dovolím mírně nesouhlasit... Už před 40 lety byli lidi hodně rozmazlení a měli moc věcí, akorát ne u nás, protože u nás byl socialistický ráj. Jinak, máš pravdu, že styl určuje osobnost člověka, jenomže mně poslední dobou připadá, že nejde o osobnost, styl ani nic takového. Třeba na základkách jsou všichni stejní, jenom se každej oblíká jinak a o to těm děckám jde, hledí jen na to, co mají na sobě. Méně televize a méně stupidních amerických filmů. USA je země, kde se dají vyrobit snad všechny druhy filmů a ty nejlepší kousky světové kinematografie pocházejí právě odtamtud. Ty miliony kvantitativnách filmů dokonale vyváží ty kvalitní. A že promiskuita a vůbec životní styl naší generace je ovlivněná médii? Ne, prostě je to dobou. Každej se chce nějak prosadit. Někdo dobrýma známkama a někdo prostě tím, že ojede půlku školy... :D A nemůžeš po nás, dětech 90. let chtít hodně, jsme první generace narozená po pádu totality, co zažívá tu divokou a nespoustanou svobodu (a taky nasycenost trhu a konkurenci ve všem)... Dřív byla u nás morálka mládeže úplně někde jinde, ale bylo to tím, že společnost se nezajímala o jednotlivce jako takového, protože něco jako "JÁ" neexistovalo, bylo "MY VŠICHNI" a všechno patří všem a podobné krávoviny. Jak zmiňuješ v článku, dneska je každej zahleděnej do sebe samýho až moc - ale co je na tom vlastně špatnýho? Život žijeme jen sami pro sebe. Jistě, že se musíme nějak přizpůsobit, nežijeme tu přece sami. Že naše generace nemá hodnoty.. to je tím, že máme všechno jen tak a nic za to. A máme to, protože je to dneska běžný standard. V tomhle souhlasím.
A je lepší, když zapnu televizi a vidím, jak třicátnici hrajou v televizi děcka mýho věku a řeší banální sračky, než abychom žili v době, kdy v médiich byly hlavně úspěchy socialistického hospodaření.

2 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. srpna 2014 v 11:14 | Reagovat

Co je to originalita? Celý život podvědomě nasáváme kulturu celého lidstva a vždycky jsme a vždycky budeme ovlivněni lidmi kolem nás a místem, kde žijeme. Originalita je náš příspěvek do mozaiky lidského tvoření, alespoň tak to vidím já.

3 Denia Denia | Web | 23. srpna 2014 v 16:31 | Reagovat

Já už žasnu, když vidím ty dvanáctileté holčičky promenádovat se po Karolině s kabelkou v jedné, s mobilem v druhé ruce, zpatlaném make-upem a nalakované nehty na těhle rádoby dospělých děckách je spíše lákadlo pro pedofily.
Chodím na čtyřletý gympl, takže už tyhle trapky tam nepotkávám, díkybohu.
Ovšem co se týče ideálního vzhledu, jak píšeš v článku, myslím, že i kdysi se řešil jakýsi ideál pěkně se upravujícího člověka, ale nebylo všechno. Kdo měl džíny v totáči, byl pán. A naši republiku tolik neovlivňovala Amerika, protože vlastenectví teď bohužel někomu nic neříká.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama