Srpen 2014

The TMI Tag

25. srpna 2014 v 17:00 | Annox |  Tagy
Pokud si dobře vzpomínám na tomto blogu jsem publikoval asi jen jeden jediný tag, protože z tohohle místa vážně nechci udělat místo, kde se budu jen účastnit různých stupidních řetězovek. Na druhou stranu, některé tagy a výzvy jsou vážně zajímavé, nejsou o kravinách jako "jíš špagety raději vidličkou a lžící nebo pouze vidličkou?" a i čtenáři se z nich můžou dozvědět něco zajímavého o autorovi blogu. A myslím, že tento tag to přesně splňuje, a když už je nedělám moc často, nebude tak vadit, že je trochu delší.

Divergence

23. srpna 2014 v 14:02 | Annox |  filmy

Název filmu: Divergence (Divergent)
Režie: Neil Burger
Země: USA (2014)
Délka: 139 min.

Včera večer jsem shlédl film Divergence a i když jsem to původně neplánoval, možná bych mohl občas napsat recenzi, nebo spíš nějaký výtrysk pocitů a dojmů z filmů a nejen knížek. Docela dlouho jsem váhal, než jsem se na tento kousek podíval, protože nápadně připomínal Hunger Games, a to jen z doslechu. Když jsem se potom dozvěděl, že autorka knihy se "inspirovala" tímto dílem, nahlížel jsem na to ještě víc skepticky.

O hledání sama sebe...aneb přehnaná honba za originalitou 1. část

20. srpna 2014 v 2:16 | Annox |  Můj názor
Pravděpodobně tento článek rozdělím na dvě části, protože mě k tomuhle tématu napadá neskutečně velké množství myšlenek a já nejsem někdo, kdo dokáže psát stručně a vynechávat zbytečné kecy kolem a kolem :D A občas se mi dokonce povede zabloudit v článku někam úplně jinam, takže věřím, že dvě části nikomu nebudou nikomu nějak moc vadit, pokusím se zbytečnosti minimalizovat co nejvíc. V první části bych se věnoval tomuto tématu tak nějak obecně, jak to vidím na lidech kolem sebe a v té druhé bych se spíš zaměřil na to, jak to mám já osobně.

K dospívání vždycky patřilo a bude patřit poznávání, nebo chcete-li hledání nás samých. Abychom se jednoho krásného dne mohli začít nazývat dospělými, potřebujeme víc, než aby nám vyrostly prsa a chlupy v podpaží (určitě už se orientujete v tom, která věc přísluší jakému pohlaví a pokud to máte naopak, může to být v budoucnu dost problém :D). Ten psychický vývoj je alespoň podle mě mnohem důležitější a přitom se dost často podceňuje. Ale to už bych zase utíkal k úplně jinému tématu a necítím se být dostatečně…kvalifikován jde li to tak říct, abych se k němu vyjadřoval.
Samozřejmě, nic není černobílé a dospělí lidé, se kterýma se setkávám já, to mohli vnímat úplně jinak, ale dříve to prý bylo mnohem jednodušší. A pro mě není tak těžké tomu začít věřit.

Řeším kraviny....

16. srpna 2014 v 0:05 | Annox |  Můj názor
Toto je vlastně taková moje reakce na článek, který rozproudil obrovskou diskuzi. Toto není článek proti autorce toho blogu, ani proti lidem, které v článku kritizuje. V něčem souhlasím, v něčem zase ne. Opravdu nemám nic proti fantasi, mám tento styl rád, mám rád čtení a vůbec, ale opravdu nemám rád určitý typ dnešních blogerek. Tak se na to vrhneme.

I když jsem původně nechtěl, rozhodl jsem se taky se nakonec vyjádřit, i když to pořád nepovažuju za úplně rozumné :D Většina blogů na českém internetu, je opravdu taková, jak autorka píše. Ohledně zahraničních blogů nevím, protože žádný nečtu. Existují takové základní typy blogů, které jsou asi nejrozšířenější. Ten první, mají třináctileté holčičky. Je to obvykle blog s hrozně přeplácaným layoutem, články tvoří většinou stupidní hýbající se gify a články co začínají "Nevím co napsat…" u tohohle si většinou pokládám otázku, proč ten článek teda vůbec píše? :D Potom jsou tu holčičky, které mají blog o tom, jak jim nikdo nerozumí. Přidávají tam články o tom, jak je jejich život na hovno, jak je ve škole šikanují, stejně nikoho nezajímají její články a přidávají tam tuny "žiletkových příběhů", nebo "básní" a nakonec napíšou něco jako "Vím že je to nepovedené a nebude se vám to líbit ale dávám tu to". Opět netuším, proč to teda dávaly na blog, když je to podle nich nepovedené.

Dnešní generace

12. srpna 2014 v 15:21 | Annox |  Můj názor
Poslední dobou velmi diskutované téma, jak v televizi a různých časopisech, tak samozřejmě úplně nejvíc na internetu. Když jsem si články (případně videa) o této problematice četl, došel jsem k názoru, že mnohem víc, než nějaká dnešní generace mě štvou lidi, co se k dnešní generaci vyjadřují. Asi bych to vzal postupně, podle "kategorií" lidí, kteří se k tomuto tématu nějakým způsobem vyjadřují a zkusil nějak stručně (áno, moje několikařádkové souvětí se hodí k stručnému popisu :D) popsat, co mi na tom tak hrozně vadí.

Summertime Sadness

9. srpna 2014 v 19:47 | Annox |  Zápisník
Tento článek berte jen jako nekontrolovaný výtrysk mých naprosto pesimistických myšlenek a představ, které na mě v poslední době dolehly. Takže ano, tento článek má skutečně sloužit jen k tomu, abyste mi dali všichni za pravdu a já se necítil jako psychopat :D Moje nálada se opravdu dá přirovnat k písničce, která bude na konci článku ale stejně ji většina lidí zná. Už od prvního srpna jsem začal malinko přemýšlet nad tím, že už je polovina prázdnin pryč a za chvíli bude zase čas dostavit se do té ohavné budovy, které se říká škola.

Jenomže když jsem nad tím začal takhle přemýšlet, plyne čas mnohem rychleji. Další týden uběhl ani jsem si toho nevšiml, a já se té rychlosti začínám pomalu děsit. Když nad tím přemýšlím opravdu hóódně objektivně a pominu svou lenost a nechuť, dokážu uznat, že je škola důležitá. Určitě je, a pokud se tomu moc nebráním, dozvím se tam občas i něco zajímavého, ale mnohem víc mi na škole vadí ti lidi. Ani nevím, jestli mi více vadí někteří vážně stupidní spolužáci, nebo někteří nepříjemní a arogantní profesoři.

Týden mé nepřítomnosti...

3. srpna 2014 v 14:09 | Annox |  Zápisník
Po dlouhé době jsem se rozhodl zase napsat nějaký ten deníčkový článek, ale jak už jsem psal v tom minulém (a když se podíváte na data tak tímhle jen potvrzuji :D) nebude to pravidelné, prostě když se po nějaké době nakupí pár věci, se kterými bych se chtěl podělit, tak je sem napíšu. Na blog jsem v poslední době napsal jen jednu knižní recenzi, ale jinak jsem na to vážně dost kašlal.

Celý tento týden byl pro mě dost náročný, každý den trochu jinak. Všechno to začalo minulý víkend, ale ve výsledku jsem za to všechno rád, protože jsem strávil alespoň část prázdnin tak nějak aktivně a neprospal půlku dne (a co si budeme povídat, tu druhou čuměním do počítače :D). V sobotu jsme vstali na mé poměry docela dost brzo (7:00) a vydali se na dlouhou cestu do Moravského krasu, konkrétně do Sloupu. Bezmála tříhodinová cesta byla doslova peklo a nebýt klimatizace, řekněme si to na rovinu, bychom tam všichni v tom autě chcípli.

Cesta byla dlouhá a vzhledem k osazenstvu auta ještě delší. Naše milovaná, ale přeci jen trochu moc nervózní matka během cesty zkontrolovala znovu všechna zavazadla, vyvolávala záchvaty paniky kvůli "zapomenutým věcem", které se záhy někde objevily, a neustále měla potřebu mluvit s lidmi, kteří na to zrovna vážně neměli náladu. Jako třeba můj většinou mimořádně flegmatický otec, který se za volantem změní v něco velmi podobného mé matce. I když oba tvrdí, že to není pravda, ti dva se museli dát dohromady v autě, jinak si to nedovedu představit. Nakonec jsem byl rád i za to, že jsem si vzal sluchátka, i když jsem původně nechtěl. Už když jsme vyjížděli pustil si otec své oblíbené rádio, které hraje naprosto příšerné songy, ale jakmile se pokusil někdo něco namítnout, začal řvát, že on vydělává peníze, on koupil to, cituji "debilní auto", a on taky řídí v tomto, cituji "posraném vedru" a tak bude taky vybírat hudbu, a pokud se to někomu nelíbí, může vystoupit :D Je zvláštní jak se jinak příjemní lidé, co nikdy neřekli sprostého slova v autě mění .