Legenda o Aedanovi - Počátek

19. června 2014 v 18:57 | Annox |  povídky
Oblohu náhle proťal jasně bílý blesk a vzápětí jej doprovodilo hlasité prásknutí. Déšť smíšený se sněhem se začal prudce snášet na zem, a zaháněl lidi v ulicích Orlího drápu zpět do jejich domovů. Isvora stála na prostorném balkónu a usmívala se. Kapky deště dopadaly na její hnědou pokožku a klouzaly dolů po černých kudrnatých vlasech, které ji sahaly kousek pod lopatky. Byla na sebe pyšná. Jako protektora sirotčince si před lidmi nemohla dovolit projevit své emoce. Teď ale byla sama. Za sebou měla klasický, stereotypní den. Hned s východem slunce seřvala dívenku, která měla poklidit její pokoj, během snídaně mohla sekýrovat celý personál kuchyně kvůli nekvalitě pokrmu a při ranní kontrole pokojů si hlasivky téměř vyřvala. Lady Isvora byla velmi přísná žena, a mezi její nejmilejší zábavu patřilo pouštění hrůzy na své svěřence.

Nejlepe prohlizet otevrenyma ocima

Tato žena měla stereotyp ráda. Vyhovoval ji, a nesnesla ani pomyšlení na to, že by nějaký z těch spratků její obvyklý den narušil. A zhruba stejně nesnášela nově příchozí. Kdykoliv se za branami sirotčince - jejího sirotčince jak s oblibou a často opakuje - objevil někdo nový, dokázal narušit všechno co tak dlouho a pracně budovala. Mladí, nezodpovědní, nevycvičení, neznalí zdejších pravidel a hlavně drzí. Tato mladá dáma nenáviděla neposlušnost zhruba stejně jako všechny děti v sirotčinci. Kdykoliv se ji rozhodl někdo vzdorovat, její hluboké modré oči se podlily krví a celý sirotčinec naplnil její ječivý hlas. Disciplínu a respekt si Isvora vždy získala strachem. A nově příchozí ho k ní necítili.

Bylo chvíli po poledni, protektorka seděla zabořená ve svém červeném křesle a pročítala štosy pergamenů, které dnes ráno přivezl posel. Na silné dveře její pracovny, kterým se každý obloukem vyhýbal, kdosi zaťukal. Statný mladík ve zbroji ji oznámil, že přivezli nového chovance. Isvora byla zlá, sobecká a arogantní, nikdo o ní ale nemohl říct, že by byla neopatrná. V celém prostoru sirotčince se nacházeli dva ozbrojení muži, přímo z baronova vojska. Bylo to ale přibližně o dva muže víc, než ve všech ostatních sirotčincích. Protektorka Jarethova sirotčince by ale byla schopna odpřísáhnout, že její sirotčinec má nejmenší počet útěků v Redarii. Samozřejmě těch úspěšných.

Teď stála na balkóně, kostnatou rukou přejížděla po studeném mramorovém zábradlí a přemýšlela o tom novém chlapci a dívce, které dnes přivezli. Nelíbil se jí ani trochu. Moc toho nenamluvil, ale jeho vzdorovitý výraz ji znepokojoval. A ty oči. Ty byly nejhorší. Isvora byla zvyklá hledět lidem do očí, když na ně řvala nebo se z nich snažila vymlátit duši rákoskou, ale u tohoto chlapce to bylo těžké. Temně rudé oči se na ni upíraly tak zvláštním způsobem, že z nich měla téměř strach. Ne. Tohle si nemohla připustit. Je to jen další bastard, který bude dělat to co se mu řekne, až tu stráví delší dobu. Koneckonců, kolik takových vzdorovitých hrdinů už prošlo jejíma rukama? Isvoře se na obličeji objevil samolibý úsměv, naposledy pohlédla do temnoty a pak odkráčela zpět dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. června 2014 v 15:23 | Reagovat

Hrdina tvrďák hned od začátku a sadistická protektorka sirotčince? Beru všema deseti! :D

PS: Nevím, zda jsi četl Zaklínače, ale Redarii jsem v první chvíli četl jako Redanii.

2 annox annox | 20. června 2014 v 20:02 | Reagovat

[1]: Trochu klišé, pravda, ale právě mám ve svém životě dokonalou inspiraci pro sadistickou ženu, tak to nejde nevyužít :D A Zaklínače jsem nečetl :)

3 Cornelie Katniss Mandy Cornelie Katniss Mandy | Web | 1. října 2014 v 13:27 | Reagovat

Zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama