Leden 2014

Eragon - recenze

31. ledna 2014 v 20:33 | Annox |  knihy
Anotace: Jeden chlapec, jeden drak, svět dobrodružství. Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě - Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou... První díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Název: Eragon
Autor: Christopher Paolini
Překlad: Olga Staníčková
Nakladatelství: Fragment
Série: Odkaz dračích jezdců
Díl: 1.
Počet stran : 488

Kniha Eragon se mi poprvé dostala do rukou už před dlouhou dobou. Hlavně u menších dětí, kterým jsem v té době byl, se střídají různé období a v každém je něco prostě "in". Chvíli to jsou dinosauři, chvíli Harry Potter a někdy třeba Eragon J A i já jsem propadl všeobecnému nadšení a podíval se na film a upřímně jsem už tehdy nevěděl, co na tom všichni vidí. Eragona jsem proto odsunul jako něco naprosto nepoužitelného, nezajímavého a odbytého. A když jsem si zhruba před dvěma roky přečetl knihu, musím se svým původním hodnocením -bohužel- souhlasit.

Recenze: Chudý farmářský chlapec, samozřejmě velmi krásný a silný sirotek, který umí perfektně používat nějakou zbraň, v tomto případě luk. Dobrá, dobrá někomu se to líbit může, ale mě to připadá jako naprosto klišé začátek. Jako vážně lidi zamyslete se, nejsou už příběhy o chudých krásných sirotcích, kteří nakonec zachraňují svět trochu nudné?

Eragon jednou v lese (samozřejmě zcela náhodou) narazí na modrý kámen o kterém později s velkým úžasem zjistí, že není tak úplně kámen. Z "kamene" se vyklube drak, který zřejmě proto, že se nad tím autorovi nechtělo přemýšlet jednoduše vyletí do vzduchu a během pěti vteřin vyroste do velikosti dospělého draka.

Jednou v noci slyší Eragon vyprávění starého, (opět) chudého a větrem ošlehaného vypravěče Broma. Z ošuntělého starce se po čase samozřejmě vyklube jeden z legendárních dračích jezdců. A dál už v příběhu jde pouze o to, že Eragon utíká před zlem prolezlým králem Galbatorixem, který jej (z nějakého důvodu) vnímá jako hrozbu, cestuje s chudým Bromem, který má během cesty spoustu rádoby chytrých narážek.

I když má kniha skoro 500 stránek, nedovídáme se na nich nic moc zajímavého. Malou omluvou pro autora je to, že tento příběh začal psát ve svých 15 letech, ale příběh je prostě a jednoduše odbytý. Naprosto odbytá mapa světa (ano, když se někomu nechce přemýšlet tak dá přes víc než půlku mapy obrovskou poušť a přes tu druhou obrovský les) a u názvů věcí, míst a lidí se pan Paolini zřejmě řídil heslem "Čím hůř půjde jméno přečíst, tím lepší" a zbytek vypadá jako by použil první, co našel v nějakém náhodném generátoru jmen.

Postavy: Postavy jsou stejně jako celý příběh hrozně černobílé, nepropracované a jednoduše je to prostě opsání takových typických charakterů fantasy příběhu. Hlavní hrdina je samozřejmě chudý chlapec,který dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým, neumí bojovat a zamiluje se do sexy bojovnice, kterou záhadně potká během cesty. Aby hlavní hrdina neumřel během dvou prvních stránek, jde s ním velice zkušený stařík, který mu pořád dokola zachraňuje život, prokládá to rádoby vtipnýma poznámkama a v neposlední řadě dává hrdinovi rady, kterými se on samozřejmě neřídí. A v pozadí se samozřejmě velké množství rádoby záhadných lidí, kteří se starají o to, aby hlavní hrdina neumřel, a nakonec se z nich vyklubají sestry, bratři , otcové a další originální příslušníci rodiny.


Závěr: Tato série mě neskutečně zklamala. Vážně, jsem asi divný nebo co, téměř každá recenze na českých webech na tuto knihu je kladná a vychvaluje ji až do nebes, ale mě si tahle série prostě nezískala. Musím sice uznat, že oproti naprosto katastrofickému filmu, který vynechává i důležité části, je kniha lepší, ale ne zrovna o moc.
Budu rád když mi pod článek napíšete svůj názor na tuto knihu a že jsem neurazil nějaké skalní fanoušky! :D

Jsem zpět!

29. ledna 2014 v 22:37 | Annox
Milí čtenáři,
po velmi dlouhé době jsem se rozhodl tak nějak se vrátit zpět na blog, a znovu ho opravdu rozjet. A taky si myslím, že si zasloužíte malé vysvětlení mé nenadálé neaktivity. Jedním z důvodů je samozřejmě pololetí, které dokonale pohltilo čas nás všech. Denně spousty testů, zkoušení a samozřejmě obrovská kupa úkolů a referátů na odevzdávání.


Tím dalším důvodem byly takové osobní problémy jak ve škole (které se prostě a jednoduše netýkají učení) tak doma a do toho všeho jsem byl ještě asi týden nemocný. Pořád ještě není všechno úplně okey, ale myslím si, že když budu dělat něco, co mě baví, jako je třeba psaní článků tak mi to jen a jen pomůže :)

Takže já jsem tedy zpět a během této náročné doby jsem stihl i něco málo přečíst a mám v hlavě zase spoustu nápadů na články, a rozhodně můžete čekat i soutěž :) Zítra se můžete těšit na knihu Eragon, a hned pozítří článek o druhém dílu Monumentu 14, který byl naprosto úžasný!

Monument 14 - recenze

8. ledna 2014 v 23:54 | Annox |  knihy
Anotace: Čtrnáct dětí zůstalo uvězněno v supermarketu. Uvnitř mají vše, co by někdy mohly potřebovat. Jídlo, oblečení, počítačové hry a knihy, léky i alkohol… A žádného dospělého, který by jim cokoli přikazoval. Mohou si dělat, co chtějí. Zní to jako zábava? Za pevnými zdmi obchodu však svět ničí silné bouře, kroupy i zemětřesení. A chemikálie, které unikly do atmosféry, způsobují halucinace, násilné chování i smrt. Děti musí zůstat uvnitř a snažit se spolu fungovat, přestože netuší, zda někdy budou moci odejít. Svět, jak ho znají, už není. Dokážou si zachovat alespoň ten, který si vytvořily uvnitř obchodu?

Název: Monument 14
Autor: Emmy Laybourne
Překlad: Zuzana L'aliková
Nakladatelství: Baronet
Série: Monument
Díl: 1.
Počet stran : 292


Knihu s názvem Monument 14, od americké spisovatelky Emmy Laybourne, jsem dostal na Vánoce a upoutala mě hned ze dvou důvodů. Tím prvním byla nádherná obálka a tím druhým velmi zvláštním názvem. Díky anotaci vzadu jsem samozřejmě věděl, o co jde, ale název se mi prostě vůbec do příběhu nehodil. Je Monument 14 krycí název pro tajnou zbraň? Nebo pro jedinou věc, která dokáže zachránit lidstvo? Jestliže to chcete zjistit, rozhodně si knihu zakupte.

Recenze: Příběh začíná jednoho běžného poklidného dopoledne. Děti míří do školy, dospělí do zaměstnání a nikoho ani nenapadne, že by něco mohlo stereotyp všedního ne narušit. Ostatně jim to nemůže nikdo vyčítat, chováme se tak přece všichni. Bereme život jako všední samozřejmost a skoro si ani nedokážeme připustit, že by se jednou mohlo něco stát.

Akce nás čeká už od první stránky. Hlavní hrdina Dean dobíhá na autobus a to, že jej stihne mu možná zachránilo život. Ani nevíte, jak moc na mě tohle zapůsobilo, jelikož já na autobus dobíhám pravidelně ^^. Sotva se ale pohodlně usadí na sedačce a strčí si do uší sluchátka, začnou z nebe padat obrovské kroupy, které ničí vše kolem. Zachránit se ze dvou autobusů povede pouze 14 dětem, které se ukryjí v nedalekém supermarketu.

Dále už kniha přestává být akční, ale rozhodně to nemůžu označit za mínus. Je to prostě takový ten typ knihy, který vás upoutá a nutí vás číst, i kdyby se na 292 stranách psalo o úplných ptákovinách. Což samozřejmě není pravda :) Zbytek knížky nádherně a věrně popisuje, jak se děti začínají chovat v takovýchto situacích. Už nezáleží na tom, kdo je nebo není ve škole oblíbený, kdo umí hrát fotbal nebo má nejlepší známky. Téměř všichni dokáží spolupracovat, ochraňovat se navzájem a snažit se přežít.

Postavy: Děti si v malém supermarketu vytvořily svůj vlastní svět. A tento malý svět potřebuje nějaký řád, který určují především starší děti. Hlavní postavou je samozřejmě Dean, knihomol a ne moc oblíbený student, který se upřímně řečeno téměř v celé knize chová jako naprostý idiot. Vážně, téměř každé jeho rozhodnutí je nelogické nebo zkrátka divné. I když dost možná to byl autorčin zámět, jelikož si nemyslím, že by se v příběhu nenašly postavy se zdravým rozumem. Další postavou je Niko, vůdce a organizátor. Z něj mám dost smíšené pocity. A bohužel mi připadá, že se autorka snažila z této postavy udělat ideál dobroty a laskavosti a bohužel se jí to povedlo, čímž celá postava přestává být zajímavá a čtenáře začne pomalu nudit, že se vždycky rozhodne správně, spravedlivě a čestně.

I když stejně nezmiňuji všechny postavy, musím zmínit ještě dvě. Tou první je Astrid, holka, do které je Dean celou dobu zamilovaný a která se chová ještě pitoměji než samotný Dean, a pak Josie. Josie se prostě postava, která vyžaduje zvláštní pozornost. Bohužel o ní nemůžu říct vše, co bych chtěl, jelikož bych musel spoilerovat, ale musím říct, že je to úžasná dívka. Opravdu skvělá dívka, kterou si každý jistě hned zamiluje.

Závěr: Upřímně řečeno, tento závěr je pro mě nejtěžší ze všech. Recenzi jsem chtěl napsat hned po přečtení knihy, ale prostě to nešlo. Kniha ve mně nechala obrovské množství pocitů, příběh je neuvěřitelně silný a přitom na první pohled nevinný. Obsahuje humor, akci ale má i psychologické prvky a zase bere moje oblíbené téma - konec světa z jiného úhlu pohledu - z pohledu dětí. Knížku rozhodně doporučuji :)

HODNOCENÍ: 5/5


Vzhled

4. ledna 2014 v 19:53 | Annox |  Zápisník
Ahoj!
Tohle je vlastně můj první příspěvek do rubriky s názvem "Zápisník". Bude to taková velmi nepravidelná sekce, do které budu přispívat svoje postřehy, zajímavé zážitky a občas příjdu s nějakým tématem, které mě trápí a chtěl bych se k němu prostě vyjádřit :) Budu hrozně rád za vaše ohlasy a komentáře pod článkem :)

Dnešním tématem měly být předsudky, ale přišlo mi to takové málo konkrétní a vyšlo by to na příliš dlouhý článek. A tak jsem se rozhodl být trochu konkrétní a napsat něco o vzhledu lidí. Hned ze začátku, rozhodně tohle není žádný článek proti lidem s pěkným vzhledem, já mám spousty přátel, co jsou krásní lidé jak zvenku tak zevnitř tohle má být ale něco trochu jiného.

Láska, to jsou vyšší hodnoty než vzhlednost opačného pohlaví.
Friedrich Dürrenmatt


Osobně si myslím, že tento citát už není aktuální pro naši dobu. Láska je téma na hodně a hodně dlouho a dneska o ni mluvit nechci. Alespoň tedy ne o tom, co hodně lidí za lásku považuje. Dneska se chci věnovat tomu, jak obrovská váha je vzhledu přikládána.
Knihou, kterou by si měli všichni mladí přečíst je bezesporu Obraz Doriana Graye , protože tato kniha neskutečně ukazuje na to, jak povrchní lidé dokážou být a jak i člověk s krásným vzhledem může být ve vnitř ošklivý. Myslím, že tato kniha je dnes aktuálnější než kdy jindy.


Nemyslím si, že bych se zde musel rozepisovat o tom, co všechno vzhled udává. Váš vzhled udává vaši oblíbenost u lidí, ve škole vaše 'společenské' postavení a vlastně všechno co jen jde. A jak se vždycky říkalo, že "vzhled není všechno", je hrozně smutné, že už to není pravda.
Já osobně si myslím, že vzhled není všechno. Vzhled je prostě něco, co člověk nemůže ovlivnit a proto si nikdo nezaslouží chválu a už vůbec ne pohrdání za to, jak vypadá. Charakter je něco, na čem je třeba pracovat, co je třeba neustále zlepšovat a předělávat. Chování, vnitřek člověka je to, co by se mělo posuzovat a za co by se měly skládat chvály.

Nechci tvrdit, že s tím sám problémy nemám -> mám a velké :/ Mnohokrát mám tendence si o hezkých lidech myslet něco lepšího než o těch méně hezkých ale snažím se to nedělat jak nejlépe to dokážu :) Mám před sebou ještě spoustu práce, ale to si myslím, že asi všichni. Tohle není nijak profesionálně zpracovaný článek, nejsou zde žádné světoborné myšlenky ani odhalení. Je to prostě krátké vyjádření mých myšlenek, které mě poslední dobou trápí a doufám, že třeba někoho zaujmou :)

Když dvanáctá hodina odbila - recenze

2. ledna 2014 v 13:41 | Annox |  knihy
Základní informace
Název: Když dvanáctá hodina odbila
Autor: Vladimír Pospíchal
Žánr: Horor
Nakladatelství: Bor
Počet stran: 189

Pěkný den všem!
Je mi líto, že jsem recenzi na tuto knihu byl schopen přidat až dnes, i když jsem ji sliboval už dávno. Svátky pro mě byly poněkud časově náročné, ale o tom se možná brzo dozvíte z jiného článku. Dneska je to tedy recenze na knihu Když dvanáctá hodina odbila od českého spisovatele Vladimíra Pospíchala.

Sám nevím, proč jsem se rozhodl tuto knihu zakoupit. Vlastně českých autorů mám doma strašně málo a většinou mě české knihy zrovna moc nebaví. Každopádně tato kniha mě neskutečně zaujala svou obálkou a taky relativně nízkou cenou (:D) a rozhodl jsem se, že si ji koupím. Hned po první stránce jsem věděl, že jsem udělal dobře.
Tato kniha Vás prostě a jednoduše vtáhne a vy se nebudete moct hnout z místa, dokud ji nedočtete. Mně se to stává u více knih, čtu dál a dál, abych se dozvěděl, jak bude děj pokračovat. U této knihy jsem ale četl dál a dál, abych zjistil, jaký příšerný konec si pan Pospíchal zase vymyslel. Opravdu, na této knize je úžasné, že nic není tak, jak se na první pohled zdá.

Tento skvělý autor dokáže udělat hrůzný příběh i s té nejobyčejnější situace, která může být. Je to muž, který z šokujícího příběhu dokáže vytřískat ještě mnohem víc šokující konec. Při čtení se rozhodně nebudete nudit, a nestane se, že budete odkládat knihu s myšlenkou, že stejně víte, jak to dopadne.


I kdyby šlo o naprosto klišé příběh, ve kterém honí šílený vrah bezbrannou ženu po opuštěném domě, tento spisovatel by Vás na konci dokázal vyděsit naprostým zvratem děje. Kniha je psána v er formě, což je v mnoha místech plus, jelikož má autor větší prostor pro popsání děje a okolí a tím se ještě umocní hororová atmosféra knihy. Bohužel bych v některých povídkách dal přednost ich formě, ale to je zase jen můj subjektivní názor a nijak neubírá na kvalitě knihy.

Ve dvanácti na sebe nenavazujících povídkách pan Pospíchal pracuje jak s tradičními prvky hororu, jako jsou vlkodlaci, duchové a podobné dobře známé bytosti, ale mnohé povídky jsou spíše psychologické a mnohdy vás vyděsí více, než hory zombíků.

Konečný verdikt
Takovéhle "povídkové" knihy se dost těžko recenzují, ale věřím, že se mi to povedlo alespoň trochu a není to moc zmatené J Kniha mě příjemně překvapila, jelikož jsem od českého autora nic takového nečekal. Rozhodně se nad sebou musím do budoucna zamyslet, a neodsuzovat knihu jen kvůli tomu, že ji napsal čech. Knize nemůžu vytknout vůbec nic, atmosféra, popisy a hlavně strhující konce - všechno naprosto vyhovovalo mým kritériím pro dobrý horor.


I když tomu moc nevěřím, jestli pan Pospíchal někdy bude číst tuto recenzi, chci mu strašně moc poděkovat za to, že ji napsal a rozhodně si myslím, že by měl v psaní hororů pokračovat.


HODNOCENÍ: 5/5