Prosinec 2013

Vánoční knihy - tag

27. prosince 2013 v 20:27 | Annox |  Tagy
Pěkný večer všem!
Jak jsem slíbil, rozhodl jsem se udělat takový jednoduchý tag, který vymyslela Feranie, takže se určitě nezapomeňte podívat také na její blog. Tag se jmenuje "Vánoční knihy" a probíhá vlastně tak, že si blogger vybere tři knihy v e vánočních barvách, a v tomhle tagu konkrétně v barvě červené, zelené a zlaté.

Zelená kniha
Knihy jsem vybíral tak, že jsem se prostě postavil před knihovnu a vybral první knihu v požadované barvě, na kterou mi padl zrak. A první šťastnou knihou nebylo nic jiného, než kniha Inheritance od Christopera Paoliniho. Inheritance je závěrečný díl celé série Eragona a je taky jedinou knihou z celé ságy, kterou jsem ještě nečetl.


Tuto knihu jsem dostal na narozeniny minulý rok a nějak pořád nemůžu najít čas si jej přečíst. Podle ohlasů dalších lidí je poslední díl trochu slabší a hodně lidí od něj čekalo víc, což mě trochu od čtení odrazuje, na druhou stranu chci strašně moc vědět, jak to celé dopadne.

Zlatá kniha
Stejně jako autorka celého tagu mám i já trochu problém s výběrem ryze zlaté knihy. Na druhou stranu mi tenhle tag pomohl začít pátrat po knize, kterou jsem četl před strašně dlouhou dobou, strašně se mi líbila a její obálka měla vážně něco jako zlatou barvu (a já si zaboha nevzpomenu, jak se jmenovala )

Nejvíc zlaté barvě se ze všech knížek podobá asi první díl Hry o trůny. Na hru o trůny jsem narazil asi před rokem, viděl jsem pár dílů ze seriálu a vůbec mě to nezaujalo. Nechápu jak je to možné, ale tenkrát mi příběh přišel hrozně nudný a tuctový a až tento rok jsem této fantastické sérii přišel na chuť. Vím, že existuje to velké vydání v pevných deskách, ale mě se prostě líbí víc ten měkký přebal, a jelikož je každá ta bichle rozdělena na dvě knížky, mnohem lépe se knihy berou třeba do autobusu.

Červená kniha
U červené knihy jsem si dovolil trochu si zapodvádět, jelikož jsem prostě musel vybral knihu s názvem Krokodýlí slzy od Anhonyho Horowitze. Kniha je tuším šestým dílem knih o Alexu Riderovi. Knihu jsem četl v takovém velmi zajímavém období a jednoduše mi velmi přirostla k srdci. Kniha má hrozně krásnou obálku a troufnu si říct, že jednu z nejhezčích z celé ságy.

Tohle by tedy bylo pro tento tag všechno, ještě jednou strašně moc zdravím Feranie a přikládám odkaz na její blog, určitě se podívejte :)
Blog Feranie: http://jantarova-zeme-ruiscoll.blog.cz


Moje tvorba

27. prosince 2013 v 15:07 | Annox





Imaginární (ne?)přátelé - recenze

23. prosince 2013 v 19:41 | Annox |  knihy
Základní informace
Název: Imaginární (ne?)přátelé Pan Mumla - Invisible Fiends - Mr Mumble
Autor: Barry Hutchinson
Žánr: Horor
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 198

Stručný popis děje
Jak obrovskou fantazii děti mají, se můžeme přesvědčovat den co den. Při hře na "policajty a zloděje" pobíhají se sepnutýma rukama a ani šermování s neviditelnými meči jim obvykle nedělá problém. Každé dítě je jiné a odlišná je i síla jejich fantazie. Tak silnou představivost jako Kyle, malý chlapec a hlavní postava této knihy nemá jen tak někdo.
Všichni se občas cítíme osamělí. Kyle také a proto si před mnoha lety vymyslel svého imaginárního kamaráda - pana Mumlu. Kyle, jeho maminka a samozřejmě babička, která trpí Alzheimerovou nemocí, si užívají poklidného vánočního večera, dokud nenastane čas odvést babičku zpět do ústavu. Kyle se rozhodne počkat na maminku doma a to bude, jak čtenář brzo zjistí, jedno z jeho nejhorších rozhodnutí v životě.


Sotva se totiž Kyle ocitne sám doma, vrátí se jeho dávno ztracený kamarád - Pan Mumla. Přátelé se postupem času mění, ne všichni se však změní v obrovité a šílené stvoření, které Vás chtějí zabít, což pan Mumla rozhodně chce a dává to jasně najevo.
Zbytkem knihy nás provází i dívka Ameena. Holčička, které začne být každému po pár stránkách líto, jelikož očividně nechápe co se kolem ní děje. Opravdu, na můj vkus si malá holka tváří tvář obrovité zrůdě, která si očividně nechce povídat o počasí, zachovává příliš chladnou hlavu.


Panu Hutchnsonovi se podařilo napsat velmi děsivý příběh. Představ, že po dvou malých dětech jde neexistující příšera Vám může připadat úsměvná, ale v podání tohoto skvělého spisovatele Vám zamrzne úsměv na rtech. Kyle a Ameena se nesnaží celou dobu pouze uprchnout před jejich pronásledovatelem, ale setkávají se s mnoha dalšími imaginárními stvořeními, rozmlouvají s nimi a velmi brzo začnou stejně jako čtenář přemýšlet nad tím, co je vlastně skutečné, a co už ne?

Hlavní postava
Na rozdíl od Ameeny je Kyle napsaný naprosto skvěle. Pan Hutchinson umí věrně popsat uvažování i jednání malého chlapce, čímž je příběh realističtější. Knížka je od první stránky velmi akční a děj plyne možná až moc rychle, takže něco blíž o Kyleovi se v knize nedozvíme. Na druhou stranu budete tak ponoření do děje, že se takovými detaily nebudete zabývat.

Konečný verdikt
Skvělý, temný a záhadný příběh. Prolínání reality a představ ještě více umocňuje čtenářův zážitek z knihy a nutí ho pokládat si další a další otázky. Kdo je vlastně Ameena? Kdo je Kyleův otec a co to jsou Nejtemnější kouty? A i když je kniha psána pro děti od devíti let, rozený vypravěč Hutchinson svým příběhem zaujme i dospělé čtenáře. Knihu rozhodně doporučuji zakoupit

HODNOCENÍ: 4/5

(Ano, změnil jsem systém hodnocení :P)

Informace 22.12.

22. prosince 2013 v 17:02 | Annox |  informační zprávy
Pěkný den přeji! :)
Jak jsem psal už v několika komentářích, rozhodl jsem se napsat takový informační článek, ve kterém ujasním několik nejdůležitějších věcí. Pokusím se být stručný a napsat opravdu jen to nejdůležitější, takže mi drže palce a kdybyste se přeci jenom chtěli ještě na něco zeptat, stačí napsat třeba pod tento článek.

Recenze
Dlouho jsem uvažoval nad tím, jestli bych recenzím nedal nějakou tu pravidelnost, ale nakonec jsem došel k názoru, že ne. Je pro mě mnohem pohodlnější přidávat sem recenze podle toho kdy mám čas a pro vás to znamená větší kvalitu recenzí J. Knižní recenze budou alespoň ze začátku tak dvě do týdne ale recenze filmů budou zcela nepravidelné.
Dále jsem přemýšlel, jestli Vám mám dávat vědět, kdy recenzi zveřejním. Prozatím jsem to vždycky napsal, ale nevím, jestli je to zas tak dobrý nápad. Proto se s tímto obracím na Vás, budu rád, když mi napíšete svůj názor do komentářů J
Herní recenze alespoň prozatím nebudou, za to se omlouvám.


Tak nějak všeobecně…
Prostředí blog.cz je pro mě zatím velká neznámá a s velkým zklamáním jsem zjistil, že spousta věcí, které jsem chtěl realizovat asi na tomto redakčním systému nepůjde. Každopádně čeká mě spousta práce a to takové té práce, která na venek nejde moc vidět, ale bez ní by žádný blog nebyl.
Proto se nebojte, brzo dodělám všechny rubriky, napíšu další informační 'leták' o obsahu všech rubrik a určitě nás bude čekat i nějaká ta soutěž.

Tento článek berte jako takovou možná i menší omluvu a ujištění, že nespím, ale všechny nedostatky se snažím odstranit, jak nejrychleji to jde. Kvalitu recenzí se snažím s každým článkem zvyšovat a proto budu rád, když mě na případné nedostatky a chyby upozorníte. Zároveň budu samozřejmě rád když mi pod tento článeček napíšete co byste na blogu chtěli vy.

Teď a tady - recenze filmu

22. prosince 2013 v 14:17 | Annox |  filmy
Film s názvem Teď a tady (natočený podle knihy Ještě než umřu) jsem viděl asi před dvěma dny a musím říct, že z něj mám dost smíšené pocity. Popravdě řečeno jsem se na tento film ani dívat nechtěl, jelikož už podle názvu poznáme, že nejde o žádnou vánoční pohádku. Osud tomu ale chtěl a já se na tento film podíval (pak litoval, že jsem to udělal

Základní informace

Název: Teď a tady (Now Is Good)
Režie: Ol Parker
Žánr: Romantický
Délka: 103 min.

Stručný popis děje
Hlavní hrdinkou celého filmu je šestnáctiletá dívka jménem Tessa Scottová, zdánlivě obyčejná středoškolačka. Tessa se ale od ostatních liší jak to jen jde a to hlavně proto, že nemá na všechno tolik času. Už ve dvanácti letech totiž u ní byla objevena leukémie. Toto téma sice na první pohled vypadá jako jedno velké klišé, ale když se na příběh podíváme důkladněji, zjistíme opak.

Šestnáct let. Věk, kdy člověk teprve poznává kdo doopravdy je, zabývá se tím, na jakou školu půjde, zažívá první lásku. Já sám jsem v tomto věku a stejně jako tisíce mých vrstevníků se mi zdá, že mám spoustu času. Tessa v našem příběhu jej však nemá a proto si napíše seznam věcí, které chce udělat před tím, než zemře. Mezi základní věci na seznamu patří například sex, překročení zákona, drogy nebo třeba den, kdy na všechno odpoví ano.

V celém filmu sledujeme nejen Tessu a to, jak se se svým osudem vyrovnává ona ale také její rodiče a kamarádku Zoey. A samozřejmě souseda Adama, do kterého se Tessa zamiluje. Adamův příběh nemá ve filmu moc velké místo, ale až se budete dívat, možná také jako já pochopíte, že jeho příběh je možná ještě smutnější, než ten Tessin.

Hlavní postava
Tessa mi ze začátku přišla dost nesympatická. Na jednu stranu jsem chápal, že žít s vědomím, že za pár let zemře, není vůbec lehké, i tak mi ale přišlo její chování strašně sobecké. Nezáleželo jí na tom, jak se cítí její přátelé, rodina nebo kdokoliv s jejich známých a to mi přišlo prostě hrozně špatné. Na druhou stranu, na konci filmu se z této osoby stane neuvěřitelně citlivá a statečná, troufnu si říct dospělá žena a tato proměna je na filmu určitě jedna z nejlepších věcí.

Konečný verdikt
Film na mě dost zapůsobil a i já se zapřemýšlel nad tím, že vlastně nevím kolik času mám. Nechci teď působit nějak depresivně, ale tento film každého tak trochu naťukne a myslím, že jsem si kvůli němu začal více vážit každého dne, který mám.


Myšlenka filmu je naprosto skvělá, bohužel si mi ale zdálo, že se autoři filmu v mnoha místech snažili násilně divákovi vnutit pocit lítosti, smutku nebo naopak radosti. A místy mi film přišel zbytečně moc přeslazený a míst s romantickou hudbou a neskutečně dlouhými soucitnými pohledy jedné postavy na druhou bylo na můj vkus až moc J Každopádně si rozhodně chci přečíst i knihu,která bude určitě lepší.

HODNOCENÍ: 7/10

Oficiální trailer k filmu :)

Chatrč - recenze

19. prosince 2013 v 20:36 | Annox |  knihy
Přečtení knihy Chatrč předcházelo přečtení jiného díla pana Younga a to přečtení Křižovatek, i když tato kniha vyšla o tři roky později. S odstupem času ale rozhodně nelituju toho, v jakém pořadí jsme kn jsem je četl v tu správnou dobu.
Kdybych měl knihu definovat jen několika řádky, asi bych to nezvládl. Je to silné dílo. Kniha, která se Vám doslova dostane pod kůži. Nepustíte ji z hlavy, neusnete, dokud nedočtete další kapitolu a vaše podvědomí Vám nedá pokoj, dokud ji nedočtete celou.

Dcera Mackenzieho Allena Phillipse je unesena během výletu s rodinou a v chatrči nedaleko se najdou přesvědčivé důkazy o tom, že byla nejspíš zavražděna. Od té doby na Macka doléhá, jak sám říká Velký smutek , a on se utápí ve stále větší beznaději. A já si myslím, že každý z nás ví, co to takový velký smutek je, a každý ho občas máme. Děje se to hlavně tehdy, když naši blízcí trpí. Nedokážeme se od toho odprostit a kdykoliv se alespoň chvíli cítíme šťastní, dolehne na nás pocit viny a my z toho zlého co se stalo, začneme vinit druhé. Stejně jako Machkenzee začal vinit Boha.

Mě se toto téma velmi dotýká hlavně v poslední době. Moji rodiče jsou křesťané a já jsem vždycky prostě a jednoduše vyrůstal v tom, že existuje nějaký Bůh a další ty věci, které určitě všichni známe. Čím jsem ale starší a starší, začínám nad těmito věcmi uvažovat víc a víc. Mack jednoho dne, mnoho let po té tragické události dostane záhadný vzkaz, který ho zve zpět do oné chatrče. Po počáteční nedůvěře a pochybnostech se tam Mack přeci jenom vydá a zažije něco nepopsatelného.

Kniha Vás donutí přemýšlet nad svým životem, dotýká se Vás a vůbec o ní nejde říct, že je to nějaká křesťanská propaganda. Myslím si, že stejně jako Křižovatky (recenze bude brzo J )je tahle kniha určena úplně všem. Autor zvolil křesťanskou tématiku, lidé věřící v boha se nad knihou zamyslí třeba jinak, ale pokud nejste nějací zapřísáhlí odpůrci víry, určitě si knihu užijete.

Kdybych měl být trochu kritický, vytkl bych autorovi to, že knihu možná až moc zjednodušil. Bůh s Mackem debatuje na různá témata a Mack s mnoha věcmi nesouhlasí, odporuje a pak říká své argumenty. V některých částech mě samotného ale napadaly vlastní otázky, které bych Bohu řekl a prostě a jednoduše mi připadá, že se Mack občas nechával odbýt příliš snadno.

HODNOCENÍ: 9/10


Vánoční skřítek - recenze

17. prosince 2013 v 20:22 | Annox |  filmy
Krásný den Vám všem!


Jak už jste si určitě všichni všimli, recenze na filmy jsou v takovém uvolněnějším duchu než recenze knižní a bude tak tomu i dnes. Předem bych se chtěl omluvit za takovou tu počáteční zmatenost, ve které se právě nachází i můj blog. I když to možná není obvyklé já právě teď prožívám období velkého stresu a na hlavu se kupí čím dál tím víc věcí, které potřebuji udělat. Na blogu ale samozřejmě intenzivně pracuji, a věřím, že vše uvedu do řádného chodu, jak nejdříve to půjde. Teď už ale k samotné recenzi.

Název filmu: Vánoční skřítek - Elf
Žánr: Rodinná komedie
Režie: Jon Favreau
Délka: 97 min.

Všichni máme někdy takový ten těžký den. Nic se nám nedaří, jsme unavení a přes den se nám podařilo pokazit co jen šlo. A právě v takový den, je třeba přijít večer domů, uvařit si čaj a podívat se na nějaký pěkný film. Stejně jako jsem to udělal sám.

Možná to bylo velkým množstvím povinností, které se mi na období Vánoc nashromáždily, nebo něčím úplně jiným, tak či onak - letos jsem se nemohl dostat do nějaké té pohodové vánoční nálady. Většinou jsou Vánoce období, kdy nedočkavě hledím z okna a čekám na první vločku, málem už v listopadu sháním dárky na Vánoce a tak nějak celkově se na Vánoce připravuji. Letos si ale stěží uvědomuji, že už je to jen 8 dní do Vánoc.

Film Vánoční skřítek, který v roce 2003 natočil americký režisér Jon Favreau, mi neskutečně pomohl. Během prvních patnácti minut jsem filmu nedával velkou naději. Jako malého chlapce se malý Buddy (Will Ferrell) dostane pryč ze sirotčince přímo na Severní pól, kde je vychováván jako skřítek. Čím je ale Buddy starší, zjišťuje jak se více a více odlišuje od svých vrstevníků - skřítků. Velkým šokem pro Buddyho je, když zjistí, že je vlastně člověk.

Popravdě řečeno nejde o nikterak originální příběh, ale ve výsledku se mi velmi líbí, jak ho režisér zpracoval. Mladý Buddy se vydává do New Yourku aby našel svého otce. Během cesty Buddyho potkává spousta vtipných situací a půvabná Zooey, která ale nemá Vánoce zrovna v oblibě.

Film můžu opět všem jen a jen doporučit. Samozřejmě by mu šlo mnoho věcí vytknout, připadá mi, že by mohl být film kratší a že by se film obešel bez některých 'vtipných ' scének. Tak či onak, film byl příjemný, romantický, místy hrozně legrační a šířil takovou tu vánoční pohodu. A pak si mě samozřejmě získal scénou s Peterem Dinklagem, který byl ve filmu celkově asi jen pět minut, ale bez něho by to prostě nebylo ono :D

Hodnocení: 7/10


Peter Dinklage :)

Na západní frontě klid - recenze

15. prosince 2013 v 12:12 | Annox |  knihy
Upřímně řečeno, na knihu s názvem Na západní frontě klid, kterou v roce 1929 napsal německý spisovatel Erich Maria Remarque jsem se moc netěšil, a jejímu přečtení jsem se úspěšně vyhýbal, jak nejdéle to jen šlo. Možná to bylo tím, že máme knihu v seznamu povinné četby (a já bytostně nesnáším, když se o něčem řekne, že je to povinné! ) nebo tím, že mě téma války nikdy nějak zvlášť neoslovilo. Je úžasné, že jsem jednoně po této knize sáhl a ponořil se drného příběhu.

Čeho se u knihy rozhodně nemusíte bát, je pomalu plynoucí děj. Autor nás už od první věty vrhne do děje. Co jsem ze začátku považoval za problém (a po přečtení knihy považuji za obrovské plus) je to, že se děj po závratně rychlém startu o hodně zpomalí.

Celá kniha je zasazena do období první světové války a vypráví o osudech několika kamarádů, kteří rovnou ze školy museli do války. Celá kniha je hodně emotivní, což ještě umocňuje to, že je napsána v ich formě, z pohledu Pavla Bäumera. Kniha pro mě má zvláštní význam hned z několika důvodů.

Pan Remarque, ačkoliv byl němec neudělal z knihy jakousi oslavnou ódu na hrdinství německých vojáků. Spíše naopak se zaměřuje na obrovské utrpení, které válka způsobuje a společně se čtenářem se zamýšlí nad tím, jak je vlastně válka jen zbytečné utrpení. Jde o velmi silný příběh, který ukazuje hrůzy války v zcela novém světle, o příběh, během kterého budete občas muset prostě přestat číst dál a hluboce se zamyslet nad tím co jste právě přečetli. Věrně popisuje lidské uvažování, a jak ho dokáže válka dokonale změnit.

Jestli čekáte, že si přečtete akční příběh, plný bojových situací, napěchovaný akcí a rychlým spádem nevím zcela jistě, jestli najdete to, co hledáte právě v této knize. Na rychlost plynutí děje si rozhodně nemůžu stěžovat, kniha vás upoutá a čtete dál, i když už vlastně víte, jak kniha skončí. Prostě chcete číst dál! Zároveň v knize najdete velké množství momentů, kdy autor jednoduše nepopisuje průběh boje jako takového, ale zaměřuje se na to, jak celou situaci vnímají lidé.

Na západní frontě klid není jediná protiválečná kniha, kterou pan Remarque za svého života sepsal. Na toto téma vydal ještě spousty knih a ve všech se odráží autorův obrovský nesouhlas s něčím tak hrozným, jako je válka. Tuto knihu mohu jen a jen doporučit, a myslím, že naší generaci ještě mnohem víc, protože se mi zdá, že svět stále více a více zapomíná na to, jaká hrůza válka je.

HODNOCENÍ: 10/10


Nic nás nerozdělí - recenze

14. prosince 2013 v 14:19 | Annox |  filmy
Krásné dopoledne všem!
Chtěl bych Vám přivítat u svojí první recenze a to u recenze filmové J. Dělám to vlastně poprvé v životě, takže se už teď omlouvám za případnou nedokonalost nebo nepřehlednost článku. Věřím, že se budu stále zlepšovat

Tuhle recenzi jsem vlastně chtěl napsat už včera večer, chvíli potom co jsem se na film dodíval,m k povaze filmu se to prostě nedalo. K samotnému hodnocení filmu se samozřejmě ještě dostaneme, ale už teď Vám určitě můžu prozradit, že mě film neuvěřitelně zasáhl a vyvolal ve mně obrovskou vlnu (což vzhledem k obsahu filmu zní celkem zajímavě ^^) emocí, díky kterým jsem se do psaní článku zkrátka nemohl pustit hned a musel jsem film zkrátka 'vstřebat'.
Ale už dost žvatlání a přejdeme k mému pokusu o logicky a graficky zpracovanou recenzi.

Název filmu: Nic nás nerozdělí - Impossible
Žánr: Katastrofický / Drama
Režie: Juan Antonio Bayona
Délka: 113 min

Henry (Ewan McGregor), Maria (Naomi Watts) a jejich tři synové, postavy, které nás provedou celým, neskutečně nádherným filmem. Film je natočený podle skutečných událostí a režisér nás v tom utvrzuje hned na začátku filmu. Henry, Maria a jejich děti jsou naprosto obyčejná rodina. Poslední dobou je tak nějak moderní, dávat do katastrofických filmů novomanžele, rozvrácené rodiny, rodiny s dětmi -> a násilně tím u diváka vyvolávat emoce. To naštěstí tento film nedělá a spíše nám poukazuje na to, že hrozné věci se stávají i naprosto obyčejným a nevinným lidem.

Henry, Maria a jejich děti se rozhodli odjet do Thajska a strávit tam poklidné Vánoční svátky. Všechno odpovídá pohodové rodinné dovolené u moře, až do doby kdy jihovýchodní pobřeží Thajska zasáhne vlna Tsunami a dovolená se promění v boj o přežití.

Ze začátku se to může jevit jako tuctové téma katastrofických filmů u, kterých stejně víme, že skončí happy endem. Během filmu ale objevíte jeho pravý význam. V první řadě poukazuje jak obrovskou vůli člověk má, jak dlouho dokáže bojovat, když má za co. Neuvěřitelně věrně ukazuje změnu lidského myšlení, v dnešní době se navzájem odsuzujeme třeba už kvůli oblečení, jaké má kdo na sobě, a právě tento film nás všechny nutí k zamyšlení.

Tento film nemohu jinak, než všem doporučit všema deseti J Skvělé herecké výkony, nádherná hudba i samotná atmosféra filmu ještě podtrhne už tak úžasný film. Mě osobně se velmi dotkl a donutil mě přemýšlet nad věcmi, které by mě normálně asi ani nenapadly.

Hodnocení: 9/10


Moje recenze

14. prosince 2013 v 14:03 | Annox